Rozhovor s úspěšným anonymním fotobankéřem
Krátce poté, co jsem spustil letošní fotobankový průzkum (mimochodem, pokud jste ještě nevyplnili anonymní dotazník pro letošní fotobankový průzkum, učiňte tak co nejdříve, děkuji!), mi napsal jeden z respondentů, protože špatně odpověděl na jednu z otázek - chtěl svou odpověď v dotazníku upravit, protože si myslel, že by to mohlo ovlivnit výsledné statistiky. Trochu jsem se podivil a zapochyboval, ale při hledání příslušného záznamu ve výsledcích průzkumu mi to došlo - jednalo se totiž o fotobankéře ze skupiny Top10, tedy byl to jeden z nejúspěšnějších českých fotobankéřů s opravdu velkými fotobankovými výdělky. Dotyčný se mi na konci emailu ještě omluvil, že se nepodepsal, protože by chtěl zůstat v anonymitě (což zcela chápu).
Nakonec mi to nedalo a zeptal jsem se jej ještě, zda by se mnou neuskutečnil alespoň emailový rozhovor a tady je výsledek:
Ahoj, jsem moc rád, že jsi souhlasil s rozhovorem. Budu se snažit zachovat tvou anonymitu, ale snad bys nám mohl prozradit, zda fotíš nebo tvoříš vektorové ilustrace.
V portfoliu mám pár tisíc fotek. Sem tam vložím i nějaký vektor, ale ty mi zas až tak nejdou a ani mě tolik nebaví. Když se podívám na konkurenci ve vektorech, žasnu, co plno lidí dovede. U fotek takovou propast mezi mými schopnostmi a schopnosti konkurence nevidím.
Jak jsi se k fotobankám dostal? Co tě k nim přilákalo a jak vypadaly tvé začátky?
Sečetlo se víc podnětů dohromady a „poslední kapkou“ byl tento web. Když jsem se rozhodl pro fotobanky, tou dobou mi končilo jedno z mých tehdejších podnikání, na které jsem sázel, že bude růstové. Trh ale začal velmi rychle padat a tak jsem hledal nové možnosti. Vždy jsem se nějak točil kolem užitné vizuální komunikace (webdesign, apod.), takže jsem se s fotobankama posunul jenom o „kousek vedle“. Teprve rok předtím než jsem začal s fotobankami, jsem si pořídil svůj první foťák. S Photoshopem jsem pracoval už pěknou řádku let. Nikdy mi ale nešlo shánět klienty. Ty dodá fotobanka, a já budu dělat co mě baví a snad mi to i nějak jde. To se mi jevilo při mých úvahách jako ideální symbióza.
Mé začátky by šlo popsat jedním slovem – tápání. Nevěděl jsem co, jak, proč. V mých fotobankových začátcích jsem se začal taky víc zajímat o marketing. Najednou mi došlo, že tyto dvě věci (focení a marketing) musím spojit. Nejdůležitější je vědět, pro koho danou fotku vyrábím (to mi určí téma a jeho provedení), a pak jak jí k němu dostanu (klíčová slova). Možná vás zarazilo slovo výroba. Já to tak vnímám – vyrábím cihly, z kterých někdo jiný postaví dům. Ty cihly musí být dostatečně univerzální, ale zároveň by měly být inspirativní.
Po jak dlouhé době jsi zjistil, že tě fotobanky uživí a opustil jsi zaměstnání, aby ses mohl věnovat fotobankám naplno?
Začátky byly velmi zdlouhavé. Než jsem se dostal přes $1000 měsíčně, trvalo to 4 roky. Přes $2000 měsíčně jsem se dostal po 6 letech. Pak už to bylo čím dál veselejší. Žádné zaměstnání jsem neměl, měl jsem své podnikání. Fotobanky se k tomu postupně přičítaly, až jsem zjistil, že ostatní zakázky nepotřebuju. Což bylo i mým cílem.
Můžeš nám popsat svůj workflow - běžný den fotobankéře na plný úvazek?
Je to různé, podle toho, zda mám něco nového nafoceného, nebo zpracovávám starší věci. Když mám nové nápady snažím se je realizovat co nejrychleji. Jediné co se opakuje pravidelně je páteční práce. To přiřazuju klíčová slova k fotkám vytvořeným v týdnu, a pak je dávám do fotobank (mých top5). Do zbylých fotobank nahrávám jednou měsíčně.
Jaké používáš aplikace pro zjednodušení fotobankéřské práce?
Vlastně ani nic moc nepoužívám. Začal jsem používat DeepMeta a taky Microstock Keyword Tool. Druhý jmenovaný používám hlavně pro nalezení synonym hlavních klíčových slov.
Kde čerpáš inspiraci pro svou tvorbu? Nepotkal tě syndrom vyhoření, když jsi se začal věnovat fotobankám naplno?
Nemám rád rady začátečníkům, aby se inspirovali úspěšnými fotkami ve fotobankách. Obvykle to berou až příliš doslova. Úspěšné fotky jsou ty, co se objevují na webových stránkách, v časopisech, v reklamách. Ty se prodaly a někdo je použil, dokonce vidíme jak. Pokud smím radit – koukejte se kolem sebe v běžném životě, na fotky při čtení zpráv, při prohlížení svého oblíbeného časopisu, když brouzdáte na internetu, při chůzi po ulici (výlohy, reklamy, billboardy).
Inspiraci beru i ve svém životě. Když jsem kupoval auto, začal jsem si psát témata, která se této oblasti týkají. Můžeme začít nákupem, pokračovat byrokracií, následně servisem, a končit třeba zase jeho prodejem. Celý „život“ auta v rodině, lze nějak fotograficky zpracovat. A takhle je to s mnoha dalšími tématy, které jsou kolem nás. Stačí si jich jenom všimnout.
Syndrom vyhoření mě snad ještě nepostihl. Jsou období (týden dva), kdy to jde hůř, ty ale zase přejdou.
V prvním emailu jsi napsal, že chceš zůstat v anonymitě, hlavně kvůli tomu, aby lidi nekopírovali tvé (evidentně úspěšné) portfolio. Máš s plagiátory už nějaké zkušenosti? Řešil jsi to nějak?
Bohužel, těch plagiátů je hodně. Jsou fotobankéři, kteří projíždějí portfolia konkurence, a tam sbírají nápady. Pak vezmou fotku, nafotí jí téměř totožně s originálem, okopírují si klíčová slova, a pak to prodávají jako svůj výtvor. Zjistit, co se bude prodávat a co ne, mít nápad jak nějaké téma ilustrovat, je ten nejnáročnější úkol. Pak přijde nějaký ňouma bez vlastních nápadů (promiňte mi ten výraz, ale je to tak), a kopíruje jen to co vidí, bez vlastní invence. Kdyby se inspiroval tématem a zpracoval to po svém, tak neřeknu, ale když si pořídí stejné nebo velmi podobné rekvizity, aplikuje stejnou kompozici a aranžmá, barevnost, světelnou atmosféru, tak to už je moc. Na tom je vidět, že něco nafotit není problém. Problém je vymyslet co nafotit a jak, aby se to prodávalo.
Jeden plagiát jsem řešil už i s fotobankama. Jedním mým vektorovým symbolem se inspiroval docela významný autor (ani to není jeden autor, je to firma, která má ve fotobankách portfolia s 250tis. pracemi). Sporný vektorový symbol si nakreslil sám, ale byl jednoznačně inspirovaný mým, běžný uživatel neviděl rozdíly (testováno). Tak jsem ho nahlásil. Asi týden měl na Shutterstocku a Bigstocku smazané celé portfolio, takže o několik tisíc dolarů za ten týden určitě přišel. Pak mu portfolio obnovili, některé (ne všechny) práce s kopírovaným symbolem se už v portfoliu nezobrazily. Fotolia to vyřešila taky jen napůl. Smazala jen některé práce, a o další bych se prý musel soudit. Dreamstime hrálo mrtvého brouka, vzhledem k tomu, jak slabá fotobanka to je, jsem jí dál ani neřešil. Pro mě bylo z toho poučení, že když se autor ozve protože ho někdo kopíruje, něco málo se děje, a plagiátor to chvíli musí řešit. Když to dobře dopadne, z portfolia mu smažou práce, které se až příliš podobají vaší práci. S méně významným autorem by možná fotobanka zacházela ale jinak, možná by mu smazala celé portfolio. Takže rozhodně nenabádám ke kopírování. Naopak, doporučuju nechávat si postupy a pracovní verze, kdyby nějaké podezření z kopírování na vás přišlo, abyste jej mohli vyvrátit. Nesmíte vycházet z cizí práce, v pracovním souboru nesmí být cizí fotka (nebo ikona atp.), která by dokazovala, že naopak autory nejste.
Jak to vidíš s fotobankami do budoucna? Mnozí fotobankoví matadoři si stěžují, že dospěli na svůj vrchol a ač nahrávají více (co do množství i kvality), tak jim prodeje začínají klesat. Jak jsi na tom ty a jak to vidíš do budoucna?
Člověk vnímá až 80 % informací zrakem. Takže vizuální komunikace bude i nadále nejužívanějším komunikačním kanálem. Budoucnost proto vidím pozitivně. Naštěstí (musím to zaklepat), se mě stagnace zatím nedotkla. A i pro tento rok očekávám meziroční růst kolem 60 %. Jen čím dál víc bude potřeba zlepšovat efektivitu práce.
Co bys vzkázal těm, kteří chtějí dnes s fotobankami začít?
Fotobankama se lze velmi dobře uživit. Není to ale bezpracný a snadný výdělek. Buďte trpěliví, ale ne pomalí. Trh uhání, a vy musíte s ním. Čím dřív s čímkoliv smysluplným začnete, tím lépe. Když vám nějaké práce fotobanky zamítnou, poučte se z toho, pracujte na sobě, zlepšujte si techniku. Přemýšlejte. Když někdo u své práce přemýšlí, je to vždy znát a zákazníci to ocení. Buďte poctiví vůči sobě i vůči ostatním autorům, chovejte se jako profesionálové hned od začátku.
Fotobanky jsou podnikání jako každé jiné. Je to vztah nabídka / poptávka. Přemýšlejte o svých zákaznících. Jaký problém jim můžete pomocí svých fotek vyřešit, jak jim svou fotkou můžete pomoct.
A co nějaká vtipná historka z fotobankéřova života?
To bohužel neposloužím. Práce pro fotobanky je sice příjemná až veselá práce, ale k vyprávění to není, to se musí zažít.
Jak často potkáváš své fotografie v běžném životě? Zažil jsi v této souvislosti už nějaké nečekané překvapení?
Moc je nepotkávám. Už jsem nějakou viděl na iDnes, na iHned i v Lidových novinách. Nedávno jedna jezdila v reklamě na tramvaji. Jednu z mých modelek poznala její kamarádka na jednom billboardu v Maďarsku. Taky IBM použilo mou fotku.
Jak odpočíváš? Co tě nabíjí?
Odpočívám s rodinou, a to mě i nabíjí. Výlety, cestování, kultura, sport. Bude to znít možná divně, ale i práce pro fotobanky je pro mě odpočinek. Když mě napadne něco zajímavého, něco nového, tak mě to povzbudí. Nemám klid, dokud to nedokončím. A když pak vidím, že se to prodává, tak mě to nabíjí znovu. Je to fakt skvělá práce a neměnil bych.
Děkuji ti za rozhovor!